Untitled Document

Vakuola je membránová struktura, která je součástí většiny rostlinných buněk. Může zaujímat 30-90% objemu buňky. Vakuola plní v rostlinné buňce mnoho důležitých rolí. Například udržuje stálé prostředí v cytoplazmě díky regulaci pH a regulaci koncentrace solutů, plní funkci zásobní, detoxifikační, funguje jako lysosomální kompartment, hraje roli v osmoregulaci rostlinné buňky a tím také má podíl na mechanické pevnosti buněk. Ve vakuolách se také ukládají barevné látky, které jsou zodpovědné za barvu květů či plodů.

Plazmolýza je osmotický jev, pozorovatelný u rostlin a bakterií, tedy buněk, které jsou obalené pevnou buněčnou stěnou. Osmóza je tok vody skrze semipermeabilní membránu ve směru prostředí o vysoké koncentraci osmoticky aktivních látek (např. cukrů nebo solí) z prostředí, kde je koncentrace rozpuštěných látek nízká. Osmóza probíhá tak dlouho, dokud se koncentrace látek na obou stranách semipermeabilní membrány nevyrovná. Pokud tedy umístíme buňku s pevnou buněčnou stěnou do prostředí, kde je koncentrace těchto látek vyšší než v cytoplazmě dané buňky, (tedy do hypertonického prostředí), přes plazmatickou membránu bude voda z buňky unikat do prostředí. Ztrátou vody se ovšem snižuje tlak protoplastu na buněčnou stěnu (snižuje se turgor). V určitém okamžiku se dokonce protoplast od buněčné stěny začne oddělovat vlivem ztráty objemu a tedy tlaku, kterým protoplast působí na buněčnou stěnu. Tento jev nazýváme plazmolýza. Ve většině buněk je plazmolýza jev, který lze zvrátit tím, že buňky přemístíme do prostředí s nízkou koncentrací látek (například čistá voda), tedy do hypotonického prostředí. Tehdy se tok vody obrátí a voda bude difundovat přes plazmatickou membránu do buněk tak dlouho, dokud se objem buňky neobnoví. (Prostředí, které se co do koncentrace látek podobá prostředí protoplastu, se nazývá prostředí izotonické. V tomto prostředí voda nebude z buňky ani unikat, ani do ní nadměrně proudit). Pokud je buněčná stěna nedostatečně silná, může vlivem zvýšeného turgorového tlaku protoplastu v hypotonickém prostředí i prasknout. Většinou však buněčná stěna poskytuje dostatečnou oporu proti turgorovému tlaku. Existence turgoru je pro rostliny životně důležitá, protože v rostlinném těle, kde buňky v pletivech na sebe navzájem působí turgorovou silou, zajišťuje pevnost rostlinného těla. Při ztrátě turgoru rostlina pevnost ztrácí a vadne.

Nejdůležitější semipermeabilní membrány rostlinné buňky, skrze které probíhá transport vody, je plazmatická membrána a vakuolární membrána. Právě vakuola, díky svému velkému objemu, je důležitou součástí osmotické regulace rostlinné buňky. Buňky pokožky spodní strany listu rostliny Rhoeo discolor obsahují velikou vakuolu, která je dobře pozorovatelná díky rozpuštěným barevným látkám v jejím obsahu. Tyto buňky nám tedy poslouží pro demonstraci rostlinných buněk jako osmotického systému. Po umístění do hypertonického prostředí budete pozorovat plazmolýzu buněk pokožky Rhoeo discolor. Změnu koncentrace látek v plazmolyzované buňce budete moci pozorovat díky změně intenzity zabarvení vakuol buněk.

3. Umístěte sloupnutou pokožku do kapky vody na podložním skle a přikryjte krycím sklem.

5. Promyjte preparát roztokem 21% sacharózy tak, že na jedné straně podložního skla budete přikapávat roztok sacharózy a na druhé straně budete roztok zároveň odsávat (viz nákres). Po úplné výměně roztoku preparátu promývání ukončete a začněte pozorovat buňky v mikroskopu.

6. Všimněte si způsobu oddělování protoplastu od buněčných stěn. Pozorujte též změnu zabarvení vakuol v buňkách podstupujících plazmolýzu.

Po proběhnutí plazmolýzy a po zapsání všech pozorování proveďte deplazmolýzu. Promyjte preparát opět čistou vodou a pozorujte změnu velikosti protoplastu, do kterého opět difunduje voda.