Fázový kontrast
|
Jedním z častých problémů při pozorování biologických objektů v mikroskopu bývá nízký kontrast bránící rozlišení objektů a jejich struktury . Pro lidské oči je kriteriem kontrastu rozdíl jasu nebo barvy objektu vůči pozadí. Odlišné zbarvení a jas objektu vzniká při průchodu světla jeho absorbcí přirozenými pigmenty v objektu (viz obrázek níže). Malé rozdíly v absorbci vedou k malým rozdílům jasu (amlitudě) a zbarvení (změna složení světla selektivní absorbcí některých vlnových délek). Je také možné uměle zvýšit pigmentaci, a následně kontrast, barvením objektu. Další možností je využití "optických" metod. I při průchodu "nebarevným" objektem dochází ke změnám procházejícího světla a to i přesto, že tyto změny nejsme schopni pozorovat přímo, bez pomoci dalších zařízení. S jinou povaha materiálu objektu obvykle souvisí i jiný indexem lomu objektu vůči okolnímu prostředí. Změna indexu lomu se projeví změnou dráhy paprsků na rozhraní dvou prostředí, ale také posuvem fáze procházejícího světla (viz obrázek níže). Těchto změn využívají některé mikroskopické techniky ke kontrukci obrazu o dostatečném kontrastu, který můžeme sledovat.
![]() |
- při průchodu homogenním prostředím nedochází ke změně paramatrů procházejícího světla - fáze i amlituda se nemění - při průchodu objektem, neliší se indexem lomu, dochází k absorbci světla a změně jeho amplitudy (v porovnání s prvním připadem), která se projeví změnou v intenzitě (jasu). Obvyklejší je, že průchod světla objektem provází i změna fáze. - objekt je transparentní, nedochází k absorbci světla (změně v amplitudě a jasu), ale rozdíl v indexu lomu způsobí posun fáze vlnění (srovnej podle svislých čar) |
Fázový kontrast
![]() |
Fázový kontrast umožňuje transformaci fázové změny na změnu amplitudy.
Princip fázového kontrastu popsal F. Zernike v roce 1950 (v roce 1953
mu za tento objev byla udělena Nobelova cena). Uspořádání částí mikroskopu
pro fázový kontrast je na dalším obrázku. Jedním z typických artefaktů vznikajících při pozorování ve fázovém kontrastu je "halo efekt" ohraničující objekty. Tmavé objekty jsou v pozitivním fázovém kontrastu ohraničeny světlým "stínem" a naopak jasné objekty v negativním fázovém kontrastu mají "stín" tmavý. Tento efekt je výsledkem neúplného prostorového oddělení optických drah světla pozadí a světla procházejícího objektem. Část světla po průchodu objektem sdílí optickou dráhu se světlem pozadí i během průchodu fázovou deskou objektivu a dochází tak k posunu fáze odlišnému od ostatního světla procházejícího objektem. Výsledkem je právě vznik "halo" na hranicích objektu. |
Diferenciální Interferenční Contrast
Podobně jako fázový kontrast i diferenciální interferenční kontrast (DIC) využívá pro vznik viditelného (amplitudového) obrazu rozdíly v indexech lomu prostředí, objektu, nebo jeho jednotlivých komponent. Obvykle se používá k pozorování drobných nebarvených objektů. Podle obvykle používané kontrukce, kterou navrh Nomarski a u níž je Wolastonův hranol umístěn nad objektivem a není přímo jeho součástí, se také často nazývá Nomarského DIC. Obraz pozorovaný v DIC je výsledkem
Odkazy a literatura