Cvičení z anatomie rostlin jsou nedílnou součástí kurzu Anatomie rostlin (B130P61) bakalářského studia. Rozsah cvičení je 2 hodiny týdně po celý semestr (t.j. 11 cvičení). Praktikum je ukončeno zápočtem, který je nutno získat před zkouškou. Zápočet bude udělen po odevzdání správně vedených protokolů a napsání závěrečného testu (cca 20min). Za úspěšné složení zápočtového testu je považováno dosažení minimálně 55% maximálního počtu bodů. V případě dosažení 95% bodů a více se tato úspěšnost výrazně projeví na průběhu ústní zkoušky. Jsou tolerovány maximálně dvě absence během semestru. Nahrazování cvičení je obvykle problematické vzhledem k velkému počtu posluchačů a kapacitě učeben. V případě delší absence je nutno individuálně domluvit další postup buď s vedoucím cvičení nebo s přednášejícím.
Pro cvičení si přineste následující základní pomůcky:
Všechny ostatní potřebné pomůcky budete mít k dispozici ve cvičení. Budou pro Vás připraveny: podložní a krycí skla, proužky buničité vaty, misky na uchovávání objektů, hodinová skla na barvení, ostrou žiletku, skalpel, nůžky, kapátko, pinzetu, jemný štěteček, lahvičky s roztoky na barvení apod.
Anatomie rostlin je základní botanická disciplína, která se zabývá vnitřní stavbou rostlinného těla - pletivy, jejich uspořádáním v orgánech, a buňkami, z nichž jsou pletiva tvořena. Tyto struktury jsou obvykle pod rozlišovací schopností lidského oka a mohou být pozorovány pouze s použitím různých mikroskopických metod. Jedním z cílů těchto cvičení je naučit Vás základním dovednostem při práci s mikroskopem, který je jedním z velmi důležitých nástrojů nejen v biologické laboratoři. Předpokladem jeho efektivního využití je znalost správné techniky mikroskopování, ale i přípravy preparátů a práce s nimi. Slovo technika pochází z řečtiny, kde techné znamená umění, či řemeslo. Jak říká prof. Prát ve své knize Rostlina pod drobnohledem: "I začátek vědy je řemeslo a dobrému řemeslu se člověk musí naučit. A ovládáme jen to, co umíme sami udělat." Podle toho byste měli ke cvičením přistupovat, zvláště pokud by mikroskopie a rostlinná anatomie měla patřit k Vašemu budoucímu řemeslu.
V rámci těchto cvičení bude téměř výhradně používán světelný mikroskop a pozorování ve světlém poli. Tato zcela základní technika pozorování a její zvládnutí jsou klíčem k složitějším a náročnějším metodám moderní mikroskopie (fluorescenční mikroskopie, interferenční diferenciální kontrast, konfokální laserová mikroskopie apod.). Kultivovat je třeba také schopnost pozorovat a vidět, která je často hlavně zpočátku výrazně omezena. To platí v makroskopickém měřítku a o to více v mikro-světě na který nejsme běžně zvyklí se dívat. Proto je nutné se na objekt nejen zběžně podívat, ale důkladně ho prostudovat, zkonfrontovat viděné s teoretickými znalostmi, s doprovodnými kresbami a rozumět pozorovanému. Neváhejte zkonzultovat s vedoucím cvičení, co Vám není jasné. Zpočátku proto vycházíme z objektů, které jsou známé a kde se naučíte pozorovat pod vedením učitele. Později se budete snažit pozorovat složitější objekty stále samostatněji.
Pozorovat budete buď trvalé preparáty, které dostanete již hotové od vedoucího cvičení, nebo Vámi připravené preparáty dočasné, které tvoří podstatnou část cvičení a jejichž přípravě je třeba se také naučit.
Správně vedené protokoly jsou podmínkou pro udělení zápočtu. Příklad správně zpracovaného protokolu je zde a zde nebo zde.
Protokoly musí být vedeny buď v nelinkovaném sešitu formátu A4 nebo na nelinkovaných papírech stejného formátu, očíslovaných a spojených.
Protokol musí obsahovat:
Výsledkem pozorování by měla být kresba, odpovídající stylu kreslení, který se ustálil v poslední době v botanické mikrotechnice. V prvé řadě bychom si měli uvědomit, že kreslit bychom měli až poté, co si obraz důkladně prohlédneme a provedeme osobní hodnocení. Kresba nemůže být nahrazena slovním popisem. Správně provedená kresba vystihuje schematicky, jednoznačně a výstižně pozorované struktury, přičemž vybírá a zdůrazňuje podstatné vzhledem k zadané úloze. I když je v současné době zcela běžné pro dokumentaci pozorovaných objektů používat mikrofotografii, je dobré se nejprve naučit objekty kreslit. Při kreslení si totiž uvědomujeme řadu podrobností, kterých bychom si jinak nepovšimli a tím je i vhodným nástrojem jak se donutit k důkladnému prohlédnutí objektu. Navíc kresba umožňuje zachytit představu prostorového uspořádání objektu, získanou při proostřování.
Zhotovení správné kresby má málo společného s tím, jestli někdo "umí kreslit" - je důležité snažit se o jednoduchou reprodukci pozorovaného. Základem je vždy jednoduchá kresba. Kreslit je vhodné jednoduchými čarami, bez stínování, tečkování apod. Předpokladem je pochopení pozorovaných struktur, abychom mohli vybírat charakteristické znaky. Kresbu neustále kontrolujeme s obrazem v mikroskopu a "obkreslujeme" ho na papír. Zvláště důležitým požadavkem je zachovávat poměry velikostí. Je-li např. délka buňky šestkrát větší, než její šířka, musíme tento poměr zachovat i v kresbě. Totéž platí o poměru velikostí různých částí buňky (např. buněčného jádra, chloroplastu apod.) k velikosti buňky nebo o tloušťce buněčné stěny. Buněčná stěna je vůbec důležitým znakem rostlinné buňky, její tloušťka, přítomnost ztloustlých nebo naopak ztenčených míst je pro různé typy buněk charakteristická. Měli bychom ji tedy kreslit dvěma liniemi, které ji ohraničují.
Kresby musí být dostatečně velké. Začátečníci často chybují tím, že kreslí obrázky příliš malé a pak zjistí, že nemohou zachovat poměry rozměrů, že některé drobné struktury (např. jadérko) nemohou nakreslit tak malé, aby odpovídaly velikosti většího útvaru (např. buňky). Proto doporučujeme kreslit obrázky co největší, nejlépe na celou šíři stránky.
U kreseb větších celků (řezů orgány apod.) nikdy nekreslíme všechny buňky. Kdyby taková kresba měla odpovídat skutečnosti, byla by neobyčejně časově náročná a technicky obtížná. Proto, jde-li např. o řez orgánem, kde se nacházejí různá pletiva, nakreslíme schematicky pouze část orgánu tak, že si všímáme rozmístění a tvaru oblastí jednotlivých pletiv, jak je lze na řezu pozorovat. Přitom hranice pletiv vyznačujeme jednoduchými čarami. Toto schéma můžeme dobře zachytit pouze při menším zvětšení. Pokud bychom se při tomto zvětšení snažili zachytit jednotlivé buňky, dostali bychom buď něco jako "rozsypané brambory", tedy soubor více méně stejných kroužků, i když jednotlivé buňky tak v žádném případě nevypadají, nebo dostaneme vzor "tašek na střeše"; ani ten neodpovídá realitě.
I schematický přehled musí odpovídat realitě, musí např. zachovávat proporce jednotlivých pletiv (např. tloušťku vrstvy kolenchymu, rozmístění a velikost pruhů sklerenchymu, rozmístění a velikost cévních svazků apod.). Charakter jednotlivých pletiv, který má vyjádřit jejich odlišnosti, pak zachycujeme zvláštními kresbami, kde při větším zvětšení kreslíme jen několik buněk typických pro konkrétní pletivo.
Kresby je nutno na závěr jednoduše a výstižně označit popisem jednotlivých zobrazených struktur.